bukvicě, -ě f.
k bukev
1. bot. rostlina užívaná v lékařství, zvl. bukvice lékařská, třemdava
2. bukvicě bielá bot. rostlina užívaná v lékařství, prvosenka, stračka („stračie noha“) ap.
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Sr. betonie, betonika, patoník, patonka, stračí
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
bukvicě, -ě, fem., rostlina toho jména. bukwyczye betonica Rozk. 1394, bucwyczye též RostlD. 89b, bukwiczie též RostlB. 145b, bukvicze též Prešp. 729, bukwicze též MamA. 17a, LékB. 108 atd.; bielá bukwycze betonica alba RostlC. 2la; červená bukowicze (sic) betonica RostlF. 10b; — bukwice dictamnus SlovA., LékB. 112b; — vezmi miezky z bukwycze dvě čésti Chir. 34a. — Jm. místní. De Bukvice PoprR. 43, (villa) Bukwicze Reg. IV, 1337.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².