buk, -a/-u m.
buk, popř. strom podobný buku
V lat.-čes. slovnících doloženo za lat. fagus, ojed. za lat. cerrus. Dolož. též vl. jm. místní Buk, Buky
Sr. bukev
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
buk, -u, masc.,
Buche, stsl. buky fem. fagus; z
germ.,
sthněm. buocha. —
bukk fagus
MVerb.; buk fagus
Vít. 95a,
Prešp. 583, Rozk. 1097, BohFl. 225, Boh. min. 22a atd. (Paris) přiboda sě s cěsty v púšči pod krásný
buk AlxV. 732. Tuť každý jako
buk ležieše
Baw. 263. —
buk onocentaurus, zvíře báječné
Prešp. 265 (v
kap. Monstra),
Rozk. 501; srov. býk.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².