breviář, -ě m.
k lat. breviarium
1. stručný komentář
2. breviář, kniha modliteb, které se má každý člen kléru (kněz, mnich ap.) denně v určité hodiny modlit
K významu 1: Dolož. jen o díle sv. Jeronýma, sr. lat. Breviarium maius. Sr. hodina, hodinka
Autor: Martina Jamborová, Hana Kreisingerová, Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
breviář, -ě, masc., Brevier. — w brewyarzy Pulk. 83a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².