brav, -a/-u m.
1. drobné dobytče menší než skot, ovce, koza, pozd. též vepř
2. brav, drobný dobytek, ovce, kozy, pozd. vepři
3. stádo dobytka, zvl. drobnějšího
Sr. beran, bravě, brávek, ovcě
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
brav, -a, -u, masc., dobytek, Vieh; zvláště dobytek měnší; někdy stádo dobytka. Z psl. borv-. — braw pecus ŽKlem. Hab. 17, SlovVyšbr.; od člověka až do brawa ad pecus ŽKap. 134, 8; poteče krev z ňeho (z Ježíše bičovaného) jako z brawa Hrad. 88b, (z rytířů mučených) jde krev jako z brawa Kremsm. 92b; z těch ran (Dětlebových) krev velmi juž jako z brawa teče Baw. 403; (střěvo) některého brawa neb hovada Sal. 538; máslo z brawu de armento ŽKlem. Deut. 14; brawouee iumenta Ol. 3. Reg. 18, 5; hovada i brawowe Hod. 7a; brawy pecora Ol. Num. 32, 26; dovedu jě jako brawy k zabití agnos Pror. Jer. 51, 40; (řězník) bude kupovati brawy Hrad. 135a, (řězník) brawy mácie tamt.; lidé v tom domě své brawy staviechu ML. 46a.; brawom pecoribus Lit. Num. 35, 3. — brawom hi skotu LMar. 50, skuot i brawy pecora et armenta Ol. Gen. 46, 32, (žena) na rohatých skotiech a brawiech zisk mieti bude LékA. 155a. — Dobytku velikému i brawom iumentis et pecudibus Ol. Gen. 9, 10. — Vydaj počet, pastýři, z brawa svého DalC. 64. — Adj. possess. -óv bravóv: přineste syny brawowy arietum ŽWittb. 28, 1.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².