|
|
|
beran, -a/-u m. 1. beran, samec od ovce 2. beranidlo, beran, nástroj sloužící při obléhání hradů 3. nástroj sloužící při při dláždění cest (palice na udusávání země), při zarážení kůlů do země ap. 4. symbol čistoty, dobra, beránek 5. osob. v pl. křesťané, věřící („berani“ a „ovcě“), ovečky boží 6. beran boží, -a relig. Kristus, beránek boží, Agnus Dei 7. „Beran“ Beran, Skopec, znamení zvěrokruhu Dolož. též adj. poses. beranóv Dolož. též jako vl. jm. osob. a pomíst. Autor: Kateřina Rysová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
beran, dial. baran, -a, masc., Widder, Schaf, aries, agnus; stsl. baranъ, skopec. Jako berany agni ŽKlem. 113, 4, beranowe ŽWittb. tamt.; berany arietes ŽWittb. 64, 14; (jenž) beran offěrováše Pass. 268, akk.; tomu beranowi AlxB. 6, 40, vlk s beranem cum agno Pror. Isa. 11, 6; beran aries Boh. min. 22a, agnus Prešp. 464, Vocab. 175a. — baran jal sě trkaci BohDial. 345. — O prvniem znamení, beran LékA. 141a, znamení nebeské. — Nástroj toho jména, Rammbock. Bez praków i bez beranow Mus. 2. Mach. 12, 15. Dělníkóm, ješto beranem tepú WintObr. 2, 507 (z r. 1434). Dvě obruči s Beranu veliké, železné KolB. 31a (1495). — Příjm. Slawkoni dicto Beran Reg. IV, 1337, Benák Beran UrbE. 6, Beran TomZ. 1436 n 336. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Beran v. beran Autor: Kateřina Rysová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
|