branka, -y f.
k brána¹
Dolož. též jako vl. jm. osob. a míst., sr. též Branky
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 30. 7. 2025).
branka, -y, fem., demin. z brána. Dům vedlé branky na předměstí KolB. 166b (1500). — Jm. os., asi z Branislava. (V čeledi biskupské) Branka, Agta, Piuona atd. Reg. II, ca. 1143.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².