bradatý adj.
k brada
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
bradatý, adj., bartig, grossbärtig. Podbímy pod sě ty bradate kozly DalC. 8, t. vousaté muže; budú šlechetnými pannami chlapi bradaty smiech pobíjěti t. 10; těmto chlapóm bradatym t. Co řknú mužie bradaty Pass. 318. bradatay (sic) barbatus Diefb. — Z liuda bradateho barbarſkeho de populo barbaro ŽKlem. 113, 1, omylem: překladatel starší rozuměl barbato místo barbaro, chybu opravil někdo a připsal barbarſkeho, a opisovatel přijal obě slova mechanicky do textu. — Příjm.: Bradaty TomZ. 1433 n 215, Marziko bradaty Lún. ks. 1442.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bradatý adj. = vousatý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.