bracháček, -čka m.
k brach
expr. v oslovení brach, druh, přítel ap.
Dolož. též jako vl. jm. osob.
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025).
bracháček, -čka, masc., z brach. — brachaczkowe moji, píte a kvaste! Pulk. 23a. — Příjm. Brachaczek UrbE. 81, TomZ. 1435 n 280.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
brachek, -chka, bracháček, -čka m. (demin. z brach) bratříček; miláček, milovník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.