|
|
|
bořiti, -řu, -ří ipf. k obořiti 1. co (stavbu) bořit, bourat, (město ap.) obracet v trosky, rozvracet, (horu, skálu ap.) rozvalovat, tříštit 2. co (stojícího) kácet, povalovat 3. co (úřední zápis) odkud odstraňovat 4. co (žádoucí stav) rušit, porušovat, ukončovat, (přísahu, „pokoj“ ap.) nedodržovat, porušovat, (ustanovení, nařízení ap. ) rušit 5. co (žádost, touhu ap.) vzdávat se něčeho 6. (o člověku) co (činnost) ustávat v něčem, přestávat s něčím 7. jur. koho (jmenovaného) zbavovat funkce 8. koho ot koho odlišovat, oddělovat Sr. bořiti sě, děliti, rušiti Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
bořiti, -řu, -říš, impftiv., zerstören; mylnou dekomposicí z obořiti: stsl. oriti evertere, ob-oriti evertere. — Nejedny zubrové trúby v skalách své prostřěly hlasy, jakž sě zdáše, by v ty časy všěcky ſye skály borzyly AlxV. 1208; taký křik i hróza taká by, jakož sě zdáše, by ſye juž veš svět borzyl t. 1528; nebieše kto hromad borzye t. 2254, kdo by hroudy na poli roztloukal, borzie hory evertens montes Ol. 3. Reg. 19, 11. Poklínanie mateřino borzi zaklady eradicat Ol. Sir. 3, 11. Zlí kněžie svým příkladem všecky borzye, ješto mi slúžie BrigF. 91b. Proč borzyte přísahu svú? Brig. 189. Ty věci borze jeho (člověka) a zamucují ŠtítPař. 113a, hubí. Již sě tělo (Mariino) zármutkem borzy Hrad. 53b, hyne. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bořiti, -řu, -říš ned. bořit; ničit; nebieše kto hromad bořě kdo by hroudy (na poli) roztloukal; již sě tělo zármutkem boří hyne Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|