bojový adj.
bojěvý adj.
k boj
1. (o člověku, výstroji ap.) určený, připravený k boji, bojový, válečný
2. náležející k boji
3. způsobený bojem
4. (o vítězství) docílený bojem, v boji
5. (o řeči) pojednávající o boji
6. (o „špici“) (ve funkci gen.) vojska
Sr. bojovný
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
bojový, bojěvý, adj. z boj, Kampf-, Kriegs-. Všěcka sběř boyowych lidí generatio bellatorum hominum Ol. Deut. 2, 14; v-bogiewych věcech in bellicis rebus t. 2. Mach. 8, 9, (muže) v-boiowych wieczech přivyklého Mus. tamt.; (Tubalkain) přípravu boyowu slušně vedl res bellicas Comest. 15b; orudie boyowaa vasa belli Pror. Jer. 51, 20; přístrojie boyoweho mnoho Pulk. 113b; oruzie boiowe arma Mus. 1. Mach. 15, 7, odienye boyowe arma tamt. 8, 5; v oděnie boyowe armis bellicis Ol. Súdc. 18, 11, t. Jud. 7, 5; na špici boyowe Pulk. 12a; hluk bogowý ululatus pugnae Ol. Ex. 32, 17; hřmet boyowy fremitus proelii Pror. Jer. 49, 2; w den boyowy in die belli ŽWittb. 77, 9, v den bogiewy ŽKap. tamt.; vítězstvie bogiewe victoria belli Lit. 1. Mach. 3, 19; v nichž (knihách) jest boyowa rzyecz psána Vít. 67a, řeč o bojích; w knyhach boyowy(ch) bellorum Mus. Num. 31, 49; boyowych ſlow circa pugnas verborum Pernšt. 1. Tim. 6, 4.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bojěvý, bojový, bojný adj. bojový, bojovný, válečný, válečnický; právo bojné válečné pravidlo, válečný zvyk
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.