bojovník, -a m.
bojěvník, -a m.
k bojovati, bojěvati
1. bojovník, válečník, voják
2. zápasník, protivník
3. obránce, zastánce
Sr. bojař, obranitel, podtlačitel, vybojovatel, výbojovník, vysaditel
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
bojovník, bojěvník, -a, masc., Kämpfer. Ó přěsčastný boyownyku boží Pass. 376. Dwa boyownyky udatná jemu obětovala Kruml. 83b. Bojovníci… jezdie na daleké pobitie HusE. 1, 162; bogewnicy v staniech přebývají HusŠal. 28a. — boiownik luctator MamA. 27b, bogewnik bellator Prešp. 1166; boží boyewnyczy HymnOp. 172a; všěcky bogiewnyky bellatores Ol. 1. Mach. 13, 10, číslo boyownikow pugnantium t. Num. 2, 4, sbor boyownikow pugnatorum t. 2, 15. — Což jsú snědli boyowniczy quae comederunt iuvenes Pražsk. Gen. 14, 24, překlad odchylný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bojěvník, bojovník, -a, bojovitel, -ě m. bojovník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.