blencovati, -uju, -uje ipf.
sr. blésti
bibl. nerozumně, nesmyslně mluvit, blábolit
Sr. blenovati, blentovati
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
blencovati v. blentovati.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blentovati, blencovati, blenzovati, -uju, -uješ, impftiv.,
tlachati, faseln; onomatopojické slabiky kořenné
blent- atd. upomínají na
blęd-,
v. blésti. Ústa mnoho blentowala
Rokyc. 9b; ale my (při modlení) blentugem
t. 291a; my mnoho blentugem
RokycKl. 295b; nestatečně budem blentowati
t. 309b; mnoho mluvil, blentowal
t. 398b. Napadl jest duch zlý Saule a blencowaẛe uprostřed domu svého prophetabat
Kladr. 1. Reg. 18, 10. — wrzeſkati, blenzowati, stulte et sine causa loqui
Lact. 182b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blentovati, blencovati, blenzovati, -uju, -uješ ned. tlachat, žvanit; breptat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.