blekotník, -a m.
k blekotný
kdo „blekce“, mluvka, tlachal, žvanil
Sr. blektanec, blekot, blekotný, brebtavec
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
blekotník, -a, masc., kdo blekoce, Plauderer, Schwätzer. Jedva taký blekotník vezme naučenie HusE. 1, 271. blekotnik oricus (= loquax DC.) Roh. 182a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blekotník m. kdo blekotá, tlachal, žvanil
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
blekotník m. = žvanil
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.