blankytný adj.
k blankyt
1. (o barvě) světlý, jasný, zvl. bílý, světle modrý ap.
2. (o oděvu) vyrobený z látky zvané „blankyt“
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
blankytný, adj.,
hellblau, himmelblau, wasserblau: blankithne *wlanicum
m. blanicum
Nom. 71a (
v. blankyt); ševci mají jmieti korúhev blankytnu
Pr. pr. 257.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².