blankyt, -a/-u m.
sr. střlat. blanchetus, blancus, blanicium
1. velmi světlá, jasná (např. bílá, světle modrá, stříbřitá, žlutavá) barva
2. látka velmi světlé, např. bílé, jasně modré, stříbřitě modré barvy
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
blankyt, -a, -u, barva jasně modrá, hellblaue Farbe; tkanina barvy takové; střlat. blanchetus, blanketus, blanquetus, panni genus albi, candidi DC — Tunicam lucidi coloris quod bankyt (sic) dicitur Lún. ks. 1399; blankit *blanitum Prešp. 1806, blankyt též Rozk. 2768, Vocab. 175b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².