blýskati, -aju, -á ipf.
sr. blesk
1. čím blýskat, vrhat blesky, záblesky n. odlesky
2. čím blýskat (se), zářit, svítit, vydávat světlo, osvětlovat něco
3. čím oslňovat něčím, vynikat díky něčemu
4. blýskat se
Sr. stsl. bliskati, blesknúti¹, blščieti, blyščěti, stvieti
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 6. 2025).
blýskati, -aju, -áš n. blýšču, -ščeš, a také blýskati sě, schimmern, blinken, blitzen, stsl. bliskati n. bliskati sę micare, coruscare. — bliſce sě smutné nebe rutilat Koř. Mat. 16, 3: (blyskota) sě blyſſczze Kruml. 326a; bliſkali sě (micare) MamV.; blayſkage mečem Háj. 157b, (meč) blyſkage fulgurans Ol. Job. 20, 25; blyſkagiczie kopie (fulgurans) Ol. Hab. 3, 11.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².