blýskanie, -ie n.
k blýskati, blýskati sě
1. blýskání, blýskot, opakované zablesknutí
2. blesk(y)
3. ojed. čeho blyštění, lesk, třpyt
Sr. blesk, blýskota a stsl. bliskanie
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 6. 2025).
blýskanie, -ie, neutr., Schimmer: pro bliſkanye oblaci př(ě)šli sú prae fulgore ŽKlem. 17, 3; bliſkanye tvé coruscationes ŽWittb. 76, 19; bliſkanye coruscatio BohFl. 35, blyſkanie též Diefb., Vocab. 175b. — Das Blitzen; bliſkanye fulgura ŽGloss. 143, 6, bliſkanie ŽWittb. tamt., blyſkanye fulgura Ol. žalm 96, 4; u blesketu bliſkanye kopie tvého in splendore fulgurantis hastae ŽWittb. Hab. 11; — blayſkanij Háj. 134a, błyſkánj Br. Jer. 51, 16.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².