blázniti, -ňu, -ní ipf.
k blázn
1. bláznit, chovat se pošetile, bláhově, nemoudře
2. bláznit, být pomatený, chovat se nepříčetně, trpět duševní nemocí
3. bláznit, blouznit, šílet, být u vytržení, nebýt při smyslech (zvl. díky nějakému vnějšímu vlivu)
4. bláznit, chovat se nevázaně, výstředně, provádět bláznivé kousky
Sr. blázniti sě
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
blázniti, -žňu, -zníš, impf., bláznem činiti, zum Narren machen. Nadarmo ſye blaznyſs Hod. 83b. — Bláznově si vésti, närrisch handeln: (Alfenor) tak by osedlán její milostí, že tužbú po ní až blazniiſſe Troj. 219a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blázniti (sě), blázniti, blázniti sě -žňu, -zníš (sě) ned. bláznit; počínat si nerozumně, bláznivě, pošetile; žertovat, šaškovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
blázniti nedok. = žertovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.