bláznicě, -ě f.
k blázn
1. bláznivá, pošetilá, nemoudrá, nerozumná žena
2. bláznivá, pomatená, duševně nemocná žena
3. ojed. bibl. nevázaně (zvl. co se pohlavního života týče) se chovající žena, nevěstka
Dolož. též vl. jm. osob. Sr. nevěstka, bláznička, vilnicě, vilnička
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
bláznicě, -ě, fem., Närrin. — blazniczie fatua Ol. Prov. 11, 22; blaznice jsi GestKl. 242; nemúdrá blaznyczye Hrad. 104b; (král) jenž dceru blaznyci mějieše Pass. 457; ubohé blaznycze (vdovy marnivé) i s svými pochlebníky! Štít. uč. 49b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bláznicě, -ě f. bláznivá, pošetilá žena
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bláznicě f. = bláznivá žena
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.