bláto, -a n.
1. bláto, směs hlíny n. prachu a vody
2. rozměklá země, vodou změkčená hlína
3. bahno
4. bláto múdrosti pojivo ze směsi hlíny, vaječných bílků a ostřižků sukna
5. nečistota, kal, špína; relig. v obr. čeho (hříchů ap.) mravní nečistota, nábožensko-mravní nedokonalost pozemského života
6. něco bezcenného, nehodnotného, co má cenu bláta
7. též v pl. blata, blatina, bažina, mokřad, blátivá, bahnitá krajina
Dolož. též vl. jm. míst. a pomíst. Bláto, Blata a vl. jm. osob. Bláto
Vlivem nepřímých pl. pádů se zkráceným kořenným vokálem (o náležitém krácení dvouslabičných o-kmenových neuter v pl. viz GbHistMluvn 3/1, 146) později vzniká i nom. pl. blata. Přesné časové určení vzniku této formy vzhledem k formě zápisu (neznačená kvantita) není možné.
Sr. bahno, bařina
Autor: Miloslava Vajdlová