biskupí adj.
k biskup
Sr. biskupský, biskupový
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 4. 7. 2025).
biskupí, adj. biskupský, Bischofs-, epistopi. Na byſkupy ſtolecz Daniel vznide DalC. 71; po ňem Jan Ščedrý na byſkupy ſtolecz vznide t. 89; po nem Dobeš na byſkupy ſtolecz vznide t. 93; Řehoř na byſkupy ſtolecz vznide t. 94; na byſkupy ſtolecz kněz Jan Skúpý vznide t. 96; na byſkupyn ſtolecz t. 32, omylem m. na biskupí (tak je v rkp. jiných). Stolicě byſkupye Pulk. 29a. Svatý Augustin byſkupij nesl práci Štít. ř. 7a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
biskupí, biskupový adj. biskupský
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
biskupí adj. = biskupský
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.