bieliti, -ľu, -lí ipf.
k bielý
co bělit, bílit, činit bílým
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 6. 7. 2025).
bieliti, -ľu, -líš, impftiv., bíliti, albare, weiss machen. Plátenníkóv a běličóv, ješto plátno čisté dělají a bielij, jest velmi mnoho KabK. 23a. Vždy ſe bielice, perúce ChelčSíť. 152b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².