bezcěstie, -ie n.
k cěsta
1. bezcestí, těžko prostupný terén bez cest
2. pustá, neobydlená krajina
Sr. StčS necěstie
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
bezcěstie, -ie, neutr., Unweg. — vbezczieſtyu in invio ŽWittb. 106, 4, w bezcieſtiu ŽKlem. tamt.; na bezcziſtiyu (sic) in invia sc. terra ŽWittb. 62, 3, na bezceſti in invio Pernšt. 43, 19; obinu sě bezczyeſtye Aug. 93a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bezcěstie, -ie n. bezcestí, neschůdné místo
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bezcěstie n. = bezcestí, necesta
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.