|
|
|
barva, -y f. barba, -y f. k střhn. varwe 1. barva, zbarvení 2. čeho (pleti) zbarvení, zvl. jako výraz zdravotního stavu n. citového hnutí 3. předmět nápadný svou barvou n. barevností, např. látka, nit, meton. příkrasa, ozdoba 4. barvidlo, čím se něco barví n. obarvuje 5. čeho (abstraktního) vnější výraz, forma, ráz, „falešná barva“ zástěrka (expr.), faleš 6. příslušnost k někomu n. něčemu, sounáležitost s někým, oddanost někomu ap., vyjádřené např. oděvem stejné barvy Dolož. též jako vl. jm. osob. K užití barvy oděvu jako výrazu příslušnosti k někomu n. něčemu sr. Č. Zíbrt, Dějiny kroje v českých zemích 1, s. 203n. Sr. barv́enie, barviti a PSJČ s. v. zabarviti Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 6. 2025). 
barva, barba, -y, fem., Farbe; z němč.: střhn. varwe, sthn. farawa. — Kopie majě ne ruzené barbu od cinobra vzatú, ale vlastně rudú, zlatú AlxII. 3, 36. barva color Prešp. 1279; czerwena barwa coccinum Pror. Isa. 1, 18; jako by črnú barwu a bielú v hromadu chtěl třieti Kruml. 353b; krwawu brwu okrášlené Orl. 82b, m. barvu. — Která v méj barvě chodí Feif. LL. (choditi v oděvu té barvy, kterou má jiný, bylo znamením oddanosti ZíbrtKr. 203). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
barva, barba f. barva; záminka, lest, zastírání; výklad; stranictví; v jeho barvě chodí je v jeho službách (něj. šlechtice n. krále) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
barva f. (z něm.) = záminka, lest, zastírání, výklad Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|