bělič, -ě m.
k bieliti
čeho (plátna) bělič, kdo řemeslně bělí tkaniny, zvl. plátno
Autor: Kateřina Rysová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 5. 7. 2025).
bělič, -ě, masc., kdo bílí, der Bleicher. Plátenníkóv a bieliczow, ješto čisté plátno dělají a bielij, jest velmi mnoho KabK. 23a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².