|
|
|
běhún, -a m. k běžěti 1. běžec, posel, zvěd 2. chlapec, dítě které již běhá n. dítě školního věku (?) 3. bibl. chovný kůň, hřebec 4. poběhlík, uprchlík, vyhnanec 5. tulák, pobuda, ničema, zvl. potulný student 6. voják, žoldák Sr. běhúnec, běhúnek, poběhlec, sveřěpec, těkař, závodník, zběh Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
běhún, -a a -ň běhúň, -ě, masc., Laufer: byehun cursor Rozk. 1634; se mnohými biehuny cursoribus Ol. 2. Mach. 3, 28; Biehauṅ agarus (= agaso DC.) Lact. 8b; Biehun acupedium (= cursor, quasi acutis pedibus currens DC). Když (sv. Antonius) již biehunem bieše cum iam puer esset Otc. la, překlad volný. — Tulák: biehun neb pocestný vagus MamA. 37a, (almužna) těmto biehunom silným RokycKl. 268b; tkymač, biehuṅ erro Lact. 61c, Biehuṅ, tkymač *palans t. 118b. Odtud trvám i význam discolus — indisciplinatus (z ř. δύσχολος difficilis, morosus; slovo to však odvozováno tu od schola, tu od colere DC. a vykládáno: Discolus, discors a scola, idiota, illiteratus Lact. s.v.): biehuṅ discolus Lact. 52c, běhúnové neučení HusE. 1, 412. — Uprchlík: utekl jako byehun Pulk. 54a; Soběslav, jenž byehunem v Němcích bieše t. 97b; (Jason) biehunem vyhnán jest profugus expulsus est Mus. 2. Mach. 4, 26; nižádný ať nevycházie bíehun z města profugus Kladr. 4. Reg. 9, 15. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
běhún m. běžec; poběhlík, uprchlík; tulák Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
běhún m. = poběhlík, uprchlík; tulák; — hoch Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|