běžný adj.
běžní adj.
k běžěti
1. dočasný, pomíjivý, jsoucí bez trvalé (zvl. duchovní) hodnoty, světský
2. (o ustanovení ap.) běžný, obvyklý, obecně platný
3. (o ženě) poběhlický, neřádný, žena běžná ap. nevěstka, poběhlice (sr. StčS s. v. „poběhlý“ 6)
4. v čem zběhlý, zkušený
5. (o blesku) šlehající, křižující se navzájem po celé obloze (sr. ESSČ s. v. „běhajúcí“, StčS s. v. „plápolajúcí“)
6. znamenie běžné znamení zvěrokruhu působící proměnlivost n. netrvalost jevů
Sr. běhlý
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
běžný, adj., laufend, gangbar, gebräuchlich, gewöhnlich. — Jsoucí v běhu: hospodin dal jest hromy a biezne blýskanie na zemi discurrentia fulgura Kladr. Ex. 9, 23; — přiházie sě, že z dobrých žen bývají bieżne żenky LékA. 101a, poběhlice; — bude-li měsiec v-biezznych znamenich točíš zwieroceſtech ChirB. 35a, znamení nebeské, hvězdné; — jsoucí podle běhu obyčejného, vezdejšího: v časných věcech a běžných nemnoho sě kochati HusE. 1, 62. — Adv. -ně běžně, povrchně, mimochodem: bieznie o to jednal, ale ne zauplna KolC. 188b (1589).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
běžný adj. běžný, obyčejný, obvyklý; vezdejší, pomíjející; povrchní; běžná ženka poběhlice
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
běžný adj. = pomíjející; běžná ženka = poběhlice
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.