býlenie, -ie n.
k býlé
1. rostliny, zvl. byliny
2. lodyhy, stonky
Sr. býlé, bylinie
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
býlenie, -ie, neutr. coll., bylinstvo, Pflanzen. Pak-li (kto) seje bylenie BřezSnář. 103; semena bylenie sáta v zemi t. 139; embroca bývá z listie, z bylenie a z kořenie Rhas. 9 (embroca, ř. έμβςοχή, = fomentum, obkladek pro zahřání).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
býlenie, bylinie, -ie n. rostlinstvo, byliny
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.