bu interj.
bú interj.
ha; vyjadřuje hněv, rozhořčení ap.
Jen ve výkladech původně aramejského výrazu racha. Gebauer výraz vysvětluje jako zkomoleninu stsl. adj. bui za lat. racha, fatuus (Mt 5,22), přetvořenou v interjekci bú. Sr. GbSlov buj, hé, mrňau
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
bu, bú, interj.,
výraz hněvu atd.,
Ausdruck des Zornes. — Když kto hněv ukazuje řka: bu!
HusPost. 132a; (někdo) popúzie toho, k ňemuž hněv má, posmievaje se jemu, jako u nás řieci:
bú! mrau! nebo jazyk vyplaziti
ChelčPost. 194b. —
Srov. buj.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bu, bú interj. výraz hněvu apod.; zvolání popuzující k hněvu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.