asa-poně, adv.,
aspoň, wenigstens; z
asa a
poně, v. t. — Ač někdy někto nemóž své roztrhané mysli svolati, aſa ponie má své tělo na jednom miestě ustanoviti
Kruml. 245b. Když se člověk již boha nebojí, aſa ponie lidí by se styďal
Jeron. 16a. —
Srov. asponě.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
asa-poně adv. = aspoň
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.