čtidlo, -a n.
k čísti
písmeno (označující určitou hlásku), litera
Dolož. ojediněle. Sr. čtena, čitlo
Autor: Milada Homolková, Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
čtidlo, -a, neutr., písmeno, Buchstabe. Litera dicitur ċtena vel ċtidlo HusOrth. 182. Novými naučen cztydly litteris HymnOp. 101b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čtidlo n. písmeno, litera
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.