čtena, -y f.
k čísti
1. písmeno (označující určitou hlásku)
2. hláska (zapsaná určitým písmenem)
Sr. čitlo, čtidlo, slóvce
Autor: Milada Homolková, Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 29. 5. 2024).
čtena, -y, fem., písmeno, Buchstabe. — cztena litera Prešp. 1517, Rozk. 2224, SequE. 6b; litera dicitur ċtena HusOrth. 182; litera neb čtena HusE. 1, 11; čtena, latině littera t. 362; patery czteni dvénásobně u Židóv sú Lit. Hieron. in Gal.; v prvniem řádku najprvnějšie cztena tvój sen ukáže ChirB. 38a; (počítati jména) po jich cztenach i po jich sřečení t. 42a; iota nebo iot jest cztena a znamenie nad ní slove vršek…, i jest najmenšie cztena mezi cztenamy MamA. 37b; že jest dvamezcietma čten u Židóv viginti et duas litteras esse Kladr. předml. k Reg.; ċteny neb ċerky kaldejského jazyka t. předml. k Dan.; čteny neb čerky Pernšt. tamt; nápis napsaný čtenami řeckými a latinskými litteris Pernšt. Luk. 23, 28; littera Cżtena Lact. 13c, Beneš. Gramm. 6a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čtena f. písmeno, litera
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
čtena f. = písmeno, litera
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.