člověčský adj.
k člověk
1. člověčí, lidský
2. mužský, vlastní muži
Sr. člověčí, člověčný, božský, stsl. člověčьskъ
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
člověčský, adj., člověcký, menschlich. Chléb andělský jest chléb czlowyeczſky Modl. 34a. Umřěl czlowieczſku nemocí Hrad. 57b. (Bůh jest pán) ċlovieczky, že člověky neb lidi stvořil jest HusPost. 159b. Poddáni buďte každému czlovieczkemu stvoření t. 119a. (Kristus) jednáše skutky czlowieċſke HusŠal. 104b. Ċlowiecku věc pravím humanum dico Kladr. Rom. 6, 19, clowiecſka věc Koř. tamt. Cžlowieczſke jest lačněti ChelčPost. 76b. Hlasy božie a ne člowiecſke dei voces et non hominis Pernšt. Skutk. 12, 22. — Adverb. -sky člověčsky: Jelikož jest (Ježíš) nejedl čtyřidcěti dní a nocí, to nenie czlowieczſki, neb by toho tělesenstvie snésti nemohlo; ale jelikož se jemu jiesti chce, to nenie božsky, ale czlowieczſki Krist. 33b; (činiti) člowiecky humane Pernšt. 2. Mach. 9, 27.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
člověčí, člověčný, člověčský, člověcký adj. lidský; syn člověčí člověk
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
člověčský, člověcký adj. = lidský
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.