člověčný adj.
k člověk
Ojed. doklad ze ŠtítSvátA. Sr. člověčí, člověčský
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
člověčný, adj. z člověk, Menschen-: stsl. človêčьnъ humanus. Svět nemóž czlowyeczne žádosti nasytiti Štít. ř. 2b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
člověčí, člověčný, člověčský, člověcký adj. lidský; syn člověčí člověk
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.