čitlo, -a n.
k čísti
hláska (zapsaná určitým písmenem)
Dolož. jen v některých stč. biblích (Jdc 12,6) za lat. littera
Sr. čtena, čtidlo
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
čitlo (?), -a, neutr., písmeno, Buchstabe; vlastně hláska, Laut. (Galaadští pravili Efraimskérnu): řci »ſobolech« (sic, m. šibolet), jenž slove klas; jenž otpovědě: »telbolech« (sic, m. sibolet), týmž czytlem klas (t. »šibolet«) vypověděti nemoha eadem littera Ol. Súdc. 12, 6, týmž czitlem Lit. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².