|
|
|
čelední adj. ojed. též čeledný adj. k čeled 1. (ve funkci gen.) „čeledi“ 1, 2, rodiny, domu ap., bibl. kmenů, národů 2. příslušející k „čeledi“ 1, 2 3. otec čelední v. otec 4 4. med. (o léku) obecný, rodinný, určený všem členům „čeledi“ 2 ap. 5. zpodst. čeledín, sluha, sloužící (zpodst.) 6. (o věci, místnosti ap.) určený „čeledi“ 4 7. zpodst. sloužící na královském n. šlechtickém dvoře, dvořan, písař, správce ap. 8. čí (Krista) zpodst. učedník, následovník 9. důvěrný, blízký, intimní 10. zpodst. důvěrný, velmi blízký přítel Sr. čeledinný, čelednostný Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 20. 6. 2025). 
čelední, adj., k čeledi, k rodině náležitý; čeledi příslušející, Familien-. — Otecz czeledny pater familias EvVíd. Luk. 12, 39, EvOl. Luk. 14, 21; otecz czeledni Hug. 101; otecz celedni pater familias Koř. Mat. 21, 33, otcie celednieho t. 10, 25, proti otci celednyemu t. 20, 11; otec čeledni pater familias Pernšt. Mat. 21, 33, proti otci čeledniev t. 20, 11; když otecz czeledni vyšel volaje, aby šli na vinnici dělat Tkadl. 21b (citat z evang. Mat.); rozhněval se otecz cželednij ChelčPost. 175a; otecz czeledni pater familias Comest. 1a; milostivého ke mně otce ċelednieo clementis in me patris familias Kladr. Ruth. 2, 2, milostivého otcě czelednyeho Mus. tamt.; tak by také otec čelednij proti svým dětem tyranství neměl provozovati RešSir. 38b. Syn vdovy, materze czelednie Koř. 164b; chci, aby mladšie materze czelednie byly volo iuveniores matres familias esse Pernšt. 1. Tim. 5, 14. Dczera czelednie filia familias Comest. 86a. Starosta czeledny Hug. 20; wewody czeledni familiarum Comest. 155b; mnozí z knyezat czelednych de principibus familiarum Lit. Nehem. 7, 70; sedmdesát knyezzat czzelednych principes familiarum Ol. 1. Par. 26, 32. Chci k lidem czelednym řeči podržěti Štít. ř. 100b. Máš, ó duše, nepřietele czzelednieho, jehož přietele mníš Kruml. 265b; ať má mysl vždy jako czeledni službú tobě slúží Modl. 13a; czelednij dvě peřiny KolCC. 40a (1560). — V platnosti subst.: když sú hospodáře Belzebubem nazývali, velím viece czelednije jeho Štít. ř. 162b; najprv jest boha milovati, potom otce a máteř, potom děti, potom známé neb ċelednie ŠtítOp. 116a; najprvé ť jest boha milovati, potom otce a máteř, potom děti, potom známé neb czeledníe ŠtítMus 96b; nezamietaj mne od svých czeledních, nebť jsem tvój sluha t. 123a; (pověz něco o závisti) a o těch czelednych jejie, ješto s ní jdú ŠtítBud. 206; pověz o czelednych jeho t. 225; ješto jsú jeho cželednij ChelčP. 125a. duše jako czelednie běhá Aug. 81a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čeledinný, čelední adj. příslušející k čeledi, domácí; otec čeledinný otec rodiny, hospodář Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
čelední adj. = k čeledi příslušející, domácí; — otec čelední = hospodář Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|