M. Daniel Adam z Veleslavína: Věrným a pobožným Čechům čtoucím tuto historí pozdravení vzkazuji.

Moji věrní, pobožní a milí Čechové, nemůže vás býti tejno, kterak jiní všickni národové vždycky se o to starali, aby jazyk svůj rozšířiti a zvelebiti mohli. Důvodův a příkladův v zřejmé a zjevné věci nechci přivozovati. Sami toliko my, my, pravím, Čechové, nevím jakým odporným osudem, tak jsme byli nešťastní, že jsme o poctivost jazyka svého slovanského žádné péče neměli. A těm ovšem, kteříž s to býti nemohli, nebylo a není tak mnoho co za zlé míti; však jiní proto chváleni býti nemohou, kteřížto, mohouce jej oslaviti a majíce k tomu příčiny i pomoci nejedny, stydí se za svou přirozenou řeč, a naučivše se cizím jazykům, vlastní svůj jako nehodný potupují; kterýž však jest tak starožitný, rozšířený, poctivý a slavný, tak ozdobný, hojný, užitečný a libý jako třebas jeden v světě. A protož jistě neměli bychom se zaň[a]zaň] zau proč styděti a jiným národům k zlehčování jeho příčiny dávati, zvláště když příklad máme k následování hodný svých milých předkův, kteříž, prohlédajíce k budoucím věcem a prozřetedlně vidouce, nač by potomkům jejich přijíti mohlo, zřízením zemským a právy to tak opatřili, aby se ani před soudy nemluvilo, ani do desk zemských a kněh městských nic nekladlo, jedné jazykem českým. O čemž dávno i M. Jan Hus u výkladu svém na přikázaní Boží v kapitole 40. něco dotekl, připomínaje, že císař Karel přikázal Pražanům, aby děti své česky učili a na radném domu, jemuž německy říkají rathauz, česky mluvili i žalovali. Co se domníváme, proč jsou to tak moudře nařídili? Zdali ne proto, aby jazyk národu svého zachovali a zvelebili? Obávajíce se, nebude-li právy stále obmezen, že velmi brzo k zlehčení a snad i v zapomenutí příjde. Ještě-liž nyní toho nevidíme, že pravý Čech, by pak dobrý muž byl, neumí-li cizích jazykův, za nic vážen není? Cizozemec, sedě mezi námi dvadceti, třidceti a více let a neuměje třebas slova česky, nic se za to nestydí? Odkud to jde, že cizí národové jazyk náš tak sobě zlehčili? Vidí Čechy, an ho sami sobě málo váží, a protož myslí, že ho nepotřebují. Ale snad příčina té potupy nadíle z toho pošla, že málo jest kněh v jazyku českém vůbec vydaných, kteréž by Čechové čísti a z nich jak moudrosti a opatrnosti nabývati, tak i k milování přirozené výmluvnosti své probuzovati se mohli? Takť jest, že ta věc s velikou obecní škodou národu našeho téměř až dosavad zanedbána byla. Příčiny jiného času jiné byly a jedenkaždý nalezl by své výmluvy, kterýchž tuto dotýkati nesluší. Ale