Slovutné opatrnosti panu Jiříkovi Šerhaklovi, zprávci a staršímu města Budějovic Českých, Jan Petřík, bakalář z Benešova, zdravie a prospěchu ve všem dobrém upřímně žádá.
Některú chvíli sám v rozličném myšlenie sedě, pane Jiříku, příteli muoj zvláště milý, upadla mi na mysl příhoda, lidskému věku obyčejná, i smyslil jsem, kterak bych ji řečí nějak kratochvilnou sepsal, aby i raději čtena, i spíše spamatována býti mohla. Zpomenul jsem, že Esopus, všech básní otec najmisternější, rozprávkami obecnými a všemu lidu známými důmysly své a velikú múdrost jest zavíral, i týmž zpuosobem sepsal jsem myšlenie své. Ne aby mně se tak přihodilo (čehož mě Pán Buoh rač uchovati), ale že by se mně i jiným přihoditi mohlo, protož teď opatrnosti Vaší posílám. Ačkoli, prohlédajíc k tomu a na mysli sobě rozjímajíc práci a pilnost, kterúž jste ne jednou k dobrému mému skutečně [72v]číslo strany rukopisuukázali, zdá mi se tato věc ku poslánie Vám dětinská býti, ale však z druhé strany, lásku a přízen Vaši zřetedlnú k sobě znaje, věřím a té nepochybné naděje jsem, že jakožto ode mne jest úmyslem dobrým a upřímným sepsáno, žádnému tím ublížiti nemíníc, ale raději všem poslúžiti chtíc, tak také, opatrnost Vaše, týmž úmyslem to ode mne přijíti a přečísti ráčíte. Jan na Telči v středu před svatým Jakubem, apoštolem božím, léta Páně, anno Dominicizojazyčný text XXXIIho.
Za času našeho let v nově pominulých přihodilo se, že jest byl člověk pracovitý a v robotě své spravedlivý. Ten jest měl v hospodářstvie svém slepičku bílú, již jest velmi zamiloval. Naděje se časem svým, když vyspěje, že od ní užitek vajec jmíti bude, jimiž by druhdy sebe i čeládky své pokrmiti mohl. Když pak k času přišlo, snesla mu jest ta slepička bílá bílé vajce. Tehdy on, vděčen jsa toho, že jest naděje své práce a nákladu i lásky k té slepici neztratil, radoval se, že již toho dočekal, čeho jest sobě dočekati pokládal, i vzev to vajce v nově položené, a jakož jest mateř jeho prvé pro užitek budúcí miloval, tak radostí a veselím jsa naplněn, jest je v rukou sem i tam přes celý den nosil a přátelóm svým dobrým ukazoval. Když pak den k večeru uchyloval a on, hladem pohnut jsa, chtěje daru toho, kteréhož jest z dávna očekával, vzíti, vajce jest na stuol bezelstně z rukou položil, ne tím úmyslem, aby je rozbíti jměl.
