Václav Piesecký Řehořovi Hrubému pozdravenie vzkazuje.

Nenie mne tajno, pane Řehoři, že i mnozí, i rozliční se ku přáteluom[1]zapsáno na konci řádku pomocí zkratky; vzhledem k jazykové situaci v textu předpokládáme, že se jedná o zkrácený zápis diftongu „uo“ darove posielají vedlé rozdielné lidí anebo chuti, anebo povahy, někdy také možnosti i zaslúžení. Tak králi mohútným panuom netoliko drahé šatstvo, ale i zámky znamenité za dar vídámy dávati, protože i vonino {králi}marginální přípisek soudobou rukou s to mohú snadně býti, a tito {páni}marginální přípisek soudobou rukou snad toho zaslužili. Tak dobré koně těm, kteříž je sobě velmi vážie, tak rozličné ptactvo těm, kteříž po něm stojie, v slušném daru se někdy posielá, když k líbosti a chuti lidské výborně se přirovnává. Týmž během i kniehy darovány čteme, a nepřieliš za marný [105v]číslo strany rukopisu a nevděčný dárek. Neb jest tak toho, kterýž bral, jako kterýž dar dával, povaha k tomu a náchylnost dobře přiležela. Jistě i hrst vody s vochotností onomu králi {Artaxersovi}marginální přípisek soudobou rukou od chudého člověka podané za dar také prošla, že jest s možností tak chaterného člověka dobře se srovnávala.

Já pak, pochtěv k tobě, přieteli mému, něco také za dar poslati, ani vedlé bohatstvie mého, kteréhož nemám, ani vedlé slušnosti, kteráž by k tobě přislušela, ne vedlé zasluženie tvého, ale podlé mé povahy, tudiež i možnosti toto tobě, cožkoli jest, jakéž koli jest, s vochotností aspoň a rád posielám.

Ačkoliv když sem prohlédal ne k mému toliko učenie, ale i k [106r]číslo strany rukopisu tvé, kterúž ty máš, chuti, nemohlť sem nic přihodnějšieho nynie nad toto poslati. Neb poněvadž učenie mé nynie v řečtině jest, tvé pak usilovánie již od dávních časuov jest při zvelebení a množení českého jazyka, vidělo mi se dosti zaslušné, abych tuto řeč Izokrata, vonoho u Řekuov v vymluvnosti velmi znamenitého a utěšeného, z jazyku řečského nynie v česko přeloženú, tobě, jazyku českého milovníku a mstiteli, oddal. To sem pak učinil ne tiem úmyslem, jako by ty těchto izokratských potřeboval napomenutí, ale aby porozoměti mohl, jak rozdielní a jak mnohem užitečnější sú řečníci řečští nad latinské, zvláště k naprave[106v]číslo strany rukopisuní