Atvin, tak řečený mistr, tak praví za jisté, že každý člověk šesteru věc čině, bude s pomocí boží dlúho zdráv a živ. Prvnie věc jest dobrého povětřie hlédati a zlého se varovati. Druhá jest skrovnost na pití[1]v rukopise omylem zopakováno <napiti napiti> a na jedení. Třetie odpočívanie sličné a múdré hýbanie. Čtvrté vhod spánie a vhod bděnie. Páté, aby se choval, aby nebyl tvrd v životě ani velmi měkek. Šesté, [37v]číslo strany rukopisuaby se choval přílišného veselé. Toť jest těch šest věcí, ktož je má na paměti, ten bude dlúho živ a zdráv. A protož každé věci zvláště ten mistr učí, kterak činiti.

Prvé, o povětří, tak praví: Všelikého nejasného a nečistého se chovati, leč buď smrduté, leč nesmrduté, a protož když jest jasno, zákon jest ráno vstáti, ale když mračno, zákon dlúho spáti, a naj[38r]číslo strany rukopisuviec smradu bahenného, jako bývá na močidlech. Protož kto chce ten smrad od sebe zapuditi, ten drž oman pod jazykem.

O druhém, to jest o jedení a o pití, učí, aby člověk vždy málo pochodil před obědem neb podělal, a když příde žádost jedenie, ihned jiesti a nic neodvlačiti, a vždy vstáti od stola, málo lačen sa. A také žádného ovoce na čtítrobu nehrýzti, než po krmiech móž hrýsti. Také na žádném [38v]číslo strany rukopisuobědě nejez mléka a ryb spolu. Neb to praví mistr Avicena, že člověk bývá často od toho malomocen. Také vody na lačný život nepí. Také se na sytý žaludek nemyti ani také po lázni brzo jiesti, nebo v lázni žaludek své přirozenie ztratí.

O třetiem takto učí, aby sobě člověk neuškozoval na hýbaní ani mnoho chodil úsilně, ani jezdil, [39r]číslo strany rukopisuani skákal, ani běhal přielišně, a tak ve všem aby měl pravú smiernost.

O čtvrtém, o spání a o bdění, také učí, aby vždy člověk včas lehl spat, to jest, když mrká, a vždy usnutie prvnie na pravé ruce učiniti, potom, líbí liť se, na levú obrátiti. Také neroďte ve dne mnoho spáti. Také na hřbetě nespěte.

O pátém, to jest o měkkosti a o [39v]číslo strany rukopisutvrdosti v životě, učí, aby člověk horkého povětřie se choval, pro veliký pot člověk měkek bývá. Také se varovati veliké zimy.

O šestém, to jest o veselí a o smutku, takto učí, aby se varoval přielišného veselé, a zvlášť smutku, neb smutek raní srdce a srdce mdlí a odtud se nemoc stane.