Jak lichva škodí bližnímu i vlasti,
co zlého plodí a kteraké strasti
tuto, Čechu, máš, přečta sobě poznáš,
ač toho žádáš.
Že by spravedlivost, Čechu milý, ctnost přirozená byla a královna i paní všech ctností, Cicero praví. K té také ctnosti nás všecky smrtedlné všecka svatá písma napomínají, abychom odložíce všelikú nepravost a hojnost zlosti (jakož apoštol velí) milostivě a spravedlivě živi byli na tomto světě. Spravedlivě pak živu býti co jinýho jest: jediné činiti jednomu každýmu to, což jemu náleží. Neb i Kristus, budúcí soudce najspravedlivější, učedlníky své k tomu napomínal, pravě: „Což chcete, aby vám činili lidé, i vy to též lidem čiňte.“ A tak tehdy spravedlivost[a]spravedlivost] sprwwedliwoſtzákonem přirozeným dobře jmenovati muožem. Kterýžto zákon přirozený jest, což sobě člověk chce, to též jinému čiň, a což sobě nechce, toho také jinému nechtěj, neb sme všickni jedinké tělo, mnohé údy a rozličné majíce, jakož týž apoštol mluví, k tomu napomínaje, abychom jedni druhých břemena nesli, spolu se ochraňovali, snášeli, milovali; vespolek sobě puojčovali a nic se za to nenadáli. A k témuž nás Kristus napomíná, jakož svatý Lukáš napsal, puojčujte prý, nic více nežádajíce, neb k společnému milovánie týž pán, kterýž nás až do hrozné smrti miloval, k onoho židovského zákonníka otázce odpovídaje, nás vede. Milovati prý budeš boha svého z celého srdce tvého etc.cizojazyčný text a bližního svého jako se samého. A těmi slovy na samém milování cestu nesmrtedlnosti zakládati ráčil, kteroužto cestú sám se maje bráti, učedlníkóm mistr a pán služebníkóm z nesmírného milovánie nohy umývati ráčil, a potom co by tiem mínil, jim oznámiti, pravě: nové přikázaní ode mne ste vzali, abyšte se vespolek mi[2]číslo strany rukopisulovali.
