Z těchto kusóv měj naučenie, kterak máš živ býti a svéj duši prospěti.

Prvý kus zlatý: Ktož dá jeden haléř pro Buoh za svého zdravého života, ten viece Boha uctí a své duši viece prospěje, než by po smrti toliko zlata dal, co by sě jeho mezi zemí a mezi nebem mohlo obdržěti.

Druhý kus zlatý: Ktož jedno slovo protivné pro Buoh strpí, ten viece Pána Buoha uctí, než by toliko metel o svój život zbil, což by jich mohlo v najvětšiem lesě zrósti.

Třetí kus zlatý: Ktož[1]„da“ škrtnuto písařem sě menšiemu pokoří, ten viec Boha uctí a svéj duši viece prospěje, než by z jednoho koncě až na druhý konec světa putoval a v každéj šlépěji svú krev prolil.

Čtvrtý kus zlatý: Ktož dá Bohu svými všěmi kusy vlásti, ten ho viece uctí a své duši viece prospěje, než by veš svět pro Buoh na hlavě zchodil.

Pátý kus zlatý: Ktož jednu slzu za své hřiechy unoří, ten viece Boha uctí a svéj duši prospěje, než by po smrti plakal tolik, až by jemu z uočí dvě řěce tekle.

Šestý kus zlatý: Ktož sobě Pána Boha nade všecko stvořenie draží a jemu sě vešken poručí, ten viece Boha uctí a své duši viece prospěje, než by zaň Matka božie se všěmi svatými prosila.

Sedmý kus zlatý: Ktož žádného bláznivě nesúdí, ten viec Boha uctí, než by byl jako svatý Vavřinec na roště pečen.

Osmý kus zlatý: Ktož milosrdenstvie kterémuž kolivěk stvoření pro Buoh učiní, ten viece Boha uctí a svéj duši viece prospěje, než by byl do třetieho nebe jako svatý Pavel vtržen.

Devátý kus zlatý: Ktož sě boží[a]boží] božie vóli neprotiví, ten viece Boha uctí a svéj duši prospěje, než by vešken svět, by byl jeho, pro Buoh dal.