Když dorostú Zajiečenci,

budú s nimi v hoři Němci

a najviece Bavorčíci,

ti nevěrní žahúrníci,

od nichž pan Vilém snide

a v zemi pohřiechu vznide.

Inhed vepřěvie hlavě pohřiechu

kli se podetřěli biechu.

Mysltež o to, Zajiečkové,

mějte srdce jako lvové,

o to se dobřě pokuste,

zuby té hlavě nabruste!

Povyštež svého Valdeka,

jehož sě každý Němec leká,

aby se to slovútné heslo

po všech Bavořiech rozneslo.

Prosmež svatého Václava,

aby ta vepřová hlava

by se ještě obránila

a své kly naostřila.

Pomoz nám, svatý Vojtěchu,

dada Čechóm útěchu,

aby ten přěžádúcí štít

s tebú rozšířil svatý Vít.

Zajiečkové, toť jest má rada,

aby Němcóm rostla brada.

Pakli nebude v tom dosti,

jakož libo, to tak pomsti.

Zajiečkové, tento smutek

již obrátíme[a]obrátíme] obratynie v dobrý skutek

a vždy se křěpce majíc

a na Němce netbajíc,

mstiece Viléma Zajiečka,

jenž uhase[b]uhase] vhaſſe jako sviečka.

Pro to jsú se v Čechách Švábi

rozdýmali jako žáby.

Prostež vy, křesťané,

a najviece čeští zemané,

by se pání Vilémóv pramen

rozplodil. Rcetež všichni: Amen.