žéci, žhu, žžeš (imper. žzi, přech. přít. žha, žhúci, impf. žžiech, příč. čin. žehl, žhla) ned. pálit, vypalovat: saský vévoda, zemi žha, Prkošovi neškodieše; žhnout, prahnout: milostí jiej žžieše prahl k ní láskou
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
žéci (1. sg. žhu, 2. žžeš) nedok. = páliti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.