čáp, -a m.
1. čáp, vodní pták s dlouhýma nohama
2. vodní pták podobný čápovi, zvl. volavka, ibis ap.
Dolož. též jako vl. jm. Čáp. Sr. čápek, čěpě, pojěščerník, volavicě, volavka²
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
čáp, -a, masc., Storch. Přehláskou bývá někdy čiep-. — czap ciconia Vít. 94a, Prešp. 188, Boh min. 21b, Nom. 64a, Dienfb.; czapa ibim Ol. Deut. 14, 16, MamA. 26b; ibis id est ciconia czaap Lact. 283d, vodní cżapi podle Nilu přebývající t.; czap vece NRada 1251; dva jich towariſſe ciepi Baw. 241 t.j. čiepi; mladých czapuow Chir. 201a. — Příjm.: Czzap Andreas TomZ. 1414 n 277.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².