čarodějný adj.
ojed. též čarodějní adj.
k čár, -a/-u a dieti, děju, děje
1. (o umění ap.) čarodějný, čarodějnický
2. (o člověku) čarodějný, zabývající se čarodějnictvím, pověrečnými praktikami ap.
3. (o knize ap.) čarodějnický, užívaný při čarování, pověrečných praktikách ap.
4. nadaný věšteckým uměním
5. (o učení) hvězdářský, astrologický
Sr. věšččí
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
čarodějný, adj., Zauber-. (Šimon) knihy své czarodyeyne u moře uvrhl Pass. 294. Ztěž sě na babách czarodieynych Tkadl. 7b. Skrze czarodiegna kúzla Alxp. 2.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².