vzieti, vezmu, -eš (aor. vzěch, vzach, přech. min. vzem, vzém, vzav, příč. čin. vzal, vzěli, trp. vzat, vzěti) dok. vzít; přijmout; dostat; vzieti sobě koho u manželstvo vzít si koho za muže, za ženu; vzieti boj s kým dát se do boje, podstoupit boj; vzieti konec skončit, domoci se rozsouzení; vzieti smrt ot koho přijmout smrt od koho, být zahuben kým; vzieti ztrátu utrpět; vzieti pomstu utrpět pomstu; mladost vzieti omládnout; vzieti otpuščenie rozloučit se, dovolit se; vzieti mysl rozhodnout se, pochopit; vzieti rozum porozumět, přijít k rozumu; vzieti za zprávu vzít za ponaučení, směrnici; synem koho vzieti za syna; na sě zákon vzieti vstoupit do řehole; známost vzieti seznámit se; vzieti radu rozhodnout se; (koho) unést; sklidit; čas vzieti řěpu; (peníze) vypůjčit, vydlužit (na vrub dlužníka)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
vzieti dok. = vzíti; — vzieti boj = bojovati; — vzieti pomstu = utrpěti pomstu; vzieti radu = uraditi se; vzieti rozum = porozuměti; vzieti za zprávu = vzíti za naučení, směrnici
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.