vláščí, vláští, vlášční; vláščnost v. zvláščí;
zvláštnost Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
zvláščí, zvlášční, vláščí, vláští, vlášční adj. zvláštní, obzvláštní; ojedinělý, jedinečný; vlastní; zpodst. m. zvláščí důvěrný přítel
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
vláščí, vláští, vlášční adj. = zvláštní, vlastní
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.