umluviti, -v’u, -víš dok. umluvit, řečí někoho do něčeho vpravit, mluvením umlčet; — umluviti sě dohodnout se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
umluviti dok. = vmluviti, řečí někoho do něčeho vpraviti, mluvením umlčeti; — umluviti sě = dohodnouti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.