tovaryš, tovařiš, -ě m. druh, společník; spojenec
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
tovařiš, tovaryš m. = soudruh, druh, společník, svědek
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.